Utichly vřavy a válečný ryk a v kraji se rozhostil klid a mír. Pán (samuraj) se rozhodne oslavit blažený čas čajovým obřadem, k němuž hodlá přizvat hosty. K patřičnému čajovému obřadu je nicméně zapotřebí vody nebývalé kvality, již musí opatřit sluha Tarókadža. Vychytralý a ne zrovna přičinlivý sluha sotva co překročí práh domu, začíná vymýšlet, jak se úkolu zbavit. Odloží džber do nedalekého křoví, otočí se čelem k bráně a úpěnlivě volá o pomoc. Pán, vyrušen křikem, Tarókadžu uklidňuje a žádá vysvětlení sluhova nezvyklého jednání. Tarókadža pánovi barvitě líčí, jak jej po příchodu do Šimizu napadl ukrutný démon. V sebeobraně musel obětovat dokonce pánův cenný džber, který mrštil démonovi rovnou mezi oči. Pán se navzdory Tarókadžova odporu rozhodne osobně zjistit jak se věci mají a do Šimizu si sám dojít. Tarókadža musí svou lest rozvíjet dále a nadbíhá pánovi, aby jej v přestrojení za démona k smrti vyděsil. Taró se ale nakonec prozradí a končí klasickým úprkem důvtipného mizery pronásledovaného rozlíceným samurajem…

fotogalerie

délka: 23 minut

Klasický kjógen, o němž se nám dochovaly první zprávy z 12. století. Pán se musí vzdálit z domu, aby zařídil velmi důležitou záležitost. Přikáže svým sluhům dohlížet na dům a zejména na jeho drahocennost – soudek busu (ve skutečnosti lahodný cukr), který pán v obavě, že bude sluhy v jeho nepřítomnosti spořádán, vydává za prudký jed. Pán odchází a všeteční sluhové začnou okamžitě kontemplovat nad povahou soudku s jedem. Po počátečních obavách překonávají ostych a rozhodnou se na busu podívat zblízka…

fotogalerie 

délka: 28 minut

Zloděj tomelů je jednou z nejkratších, nejjednodušších, ale zároveň i nejčastěji uváděných japonských frašek. Horský asketa, vracející se z pouti po svatých místech v horách Ómine a Kacuragi (skutečná poutní místa japonské esoterické školy šúgendó), dostává hlad, vyšplhá na strom a začne krást tomely. Nachytá jej však sadař. Pobaven neumělou snahou askety ukrýt se na stromě, si z mnicha pořádně vystřelí. Asketa je tak nucen postupně napodobovat zvuky a pohyby zvířat a nakonec ze stromu i vzlétnout…

délka: 19 minut

Frašku Bóšibari nalézáme v nejstarších popisech her kjógen Tenrikjógen bon (pol. 16.stol) a též v prvním zápisu scénářů Toraakira bon (pol. 17. stol), z čehož lze usuzovat, že tento kus byl v jednodušší podobě v repertoáru od samého vzniku žánru kjógen (v 13. století). Na konci 17. století byla celá hra Bóšibari přejata a dodnes je uváděna též v divadle kabuki, což ukazuje na tehdejší popularitu kusu napříč žánry. Hra staví na situačním humoru, celkovou atmosféru však dokresluje množství zpěvů, jejichž technická vybroušenost dodává glanc jinak pijáckému námětu hry. Za zmínku též stojí hojně zastoupené parodie na krátké tance komai, které bývaly často na programu „nad miskou sake“ bavící se společnosti. Hra Bóšibari patří i dnes v Japonsku k nejpopulárnějším a tudíž nejčastěji uváděným hrám a v repertoáru ji mají všechny rody, které žánr kjógen uvádějí.

délka: 30 minut

V současné době jedna z nejpopulárnějších her žánru kjógen. V Japonsku se poprvé hrála v roce 1952 – 53. Původně francouzská středověká fraška Le Cuvier (Fraška o kádi) byla přeložena do japonštiny a následně realizována s využitím výrazových prostředků a hereckých technik formy kjógen. Manžel „pod pantoflem“ je neustále manželkou a tchyní peskován a nucen k plnění všemožných domácích prací. Muži dochází jednoho dne trpělivost, a když je donucen prát v řece špinavá kimona, nechá schválně jedno z manželčiných kimon uplavat. Žena se pokouší kimono zachránit, a je stržena proudem. Muž využívá situace a záchranou ženy z řeky se pokouší domoci se odpovídajícího postavení „hlavy rodiny“.

fotogalerie 

délka: 32 minut

Starý mnich odchází do ústraní a klášter předává svému žáku. Žák se horlivě snaží svůj nový úřad zvládat, avšak hned při první příležitosti půjčí poutníkovi klášterní deštník. Starým mnichem je pokárán, neboť deštník je jediným majetkem, který může mnich vlastnit, a proto jej půjčovat nesmí. Starý mnich poradí žákovi výmluvu pro příště a druhá návštěva na sebe nedá dlouho čekat. Leč poutník nepřijde pro deštník, nýbrž prosí o koně. Žák neváhá a výmluvu svého učitele aplikuje na přání druhého pocestného, který je poněkud překvapen, že „koně právě vynesli na dvůr, aby proschnul…“. S třetí návštěvou se nedorozumění stupňuje za únosnou mez a tak v zájmu dobrého jména kláštera se představený již neudrží a na žáka se vrhne. Hra končí typickou fraškovitou  bitkou – stylizovaným zápasem sumó a groteskním úprkem z jeviště.

fotogalerie

délka: 14 minut

Papouškování je klasickou komedií žánru  kjógen a její vznik je odhadován zhruba do první poloviny 16. století (autor je zde, jako u většiny kjógenů, neznámý). Pán – místní šlechtic – dostane soudek prvotřídního saké a pošle sluhu Tarókadžu, aby mu k pití přivedl společnost. Sluha však díky své neznalosti poměrů ve městě přivede proslulého výtržníka. Pán v obavě, aby návštěvu náhodou ve svém domě nerozhněval, přikáže přihlouplému, ale velice horlivému sluhovi, aby dělal „přesně, co mu řekne“. Sluha si však příkaz vyloží po svém, začne pána „papouškovat“ a s „nebezpečným“ hostem jedná jako se sluhou… Hra spadá do třídy nejlehčích kjógenů hiramono, ale její rychlý děj skýtá mnoho příležitostí pro nácvik precizního načasování a přesného nasazování gest.

fotogalerie

délka: 20 minut

Divadelní adaptace čínské pohádky s technickými prvky japonského vážného divadla nó.   Za zvuku flétny a rytmických úderů ozvučnými dřevy přichází slepý vypravěč. Přijímá nabízené místo a začíná vyprávět příběh o studentovi, který kdysi od laskavého hospodského dostával jídlo a místo v koutě hospody, kde se mohl učit. Jednoho dne se student přijde rozloučit a za odměnu hospodskému na stěnu namaluje kouzelnou volavku, která na tlesknutí tančí. Žádá však hostinského, aby volavku nenechával tančit víc, než jednou denně. Hospodský zásluhou kouzelné volavky značně zbohatne, ale jednoho dne poruší slib, který dal studentovi, a volavka jej opouští. Následně přijde o veškerý majetek, oslepne a živí se vyprávěním příběhů. V tomto okamžiku vypravěč své vyprávění končí a vydává se na další cestu…

fotogalerie 

délka: 12 minut

Divadelní projekt o strhujícím životě zakladatele františkánské spirituality – svatého Františka z Assisi.

Představení „Kvítky sv. Františka“ je inspirované stejnojmennou literaturou (Kvítky…), dále pak veršovanou legendou „O svatém Františkovi“ Jindřicha d´Avranchese a také životopisy Tomáše z Celana. Nechybí ani citace z dochovaných textů samotného bratra Františka. Autorem scénáře i režisérem projektu je Tomáš Pavčík.

Stylizovaný herecký projev provází původní hudba současných skladatelů Josefa Maška a Vojtěcha Dlaska provedená živou hudbou a sborem.

délka: 55 minut

Hříčka ve stylu kjógen z pera dramatika Huberta Krejčího. Mladík z venkova putuje do hlavního města za významným učitelem, aby pod jeho vedením dosáhl prozření. Guru nezapomene přezkoumat, kolik má žák u sebe peněz a po té zadává učedníkovi různá prapodivná cvičení, údajně vedoucí k osvícení. Během nich se snaží nenápadně si přivlastnit váček s poutníkovými penězi…

První původní český kjógen nastudován v režii autora.

délka: 20 minut

Ztrápený a poněkud zakřiknutý muž se konečně odhodlá a své manželce, která pije a o domácnost se příliš nestará, pošle rozvodový list. Navíc se vydá do chrámu Inaba na páté ulici poprosit uctívaného bódhistavtu Jakuši Njórai o novou ženu. A právě tady kjógen začíná. Žena si to však nedá líbit, přeruší návštěvu rodičů a vydá se rovněž do chrámu vzít věc do vlastních rukou… Než však podřimujícího manžela vzteky málem rozsápe, dostane nápad. Hlasem ctihodného bódhisatvy mu našeptá, že v přízemí u páté brány najde nebesy mu přisouzenou novou ženu. Sotva se manžel probudí vydá se ihned k páté bráně a skutečně najde osamoceně vyhlížející ženu pod závojem “kazuki”, které není vidět do tváře. Ovšem divák ihned vytuší, kdo že je pod závojem… Po sérii stydlivých otázek, jež musí štěstím zaskočený muž položit dokonce na několikrát, si nebesy předurčenou ženu odvádí domů kde nabízí skromný přípitek novomanželů. Jak to dopadne když po několika poctivě naplněných miskách sake dojde na odložení závoje a “staronoví manželé” si konečně pohlédnou do tváře, na to se přijďte podívat.

fotogalerie

délka: 25 minut

Mladšímu bratrovi nejde na rozum, co se to s jeho starším sourozencem stalo. Co se nedávno vrátil hor, není nějak ve své kůži. Rozhodne se proto vyhledat pomoc slovutného askety sídlícího nedaleko. Horského mnicha se mu podaří přesvědčit aby navštívil jejich dům a za nemocného bratra pronesl modlitbu. O schopnostech chlubivého mnicha napoví dost už prazvláštní metoda jakou se snaží nemocnému nahmatat tep. Když spolu s mladším bratrem usoudí, že toho staršího nejspíše posedl soví duch, asketa-nedouk se začne modlit aby “posvátným spojením s vránou” (neboť sova prý vránu nesnese) ducha sovy z posedlého vymýtil… Jenže nejprve jsou na jevišti místo jednoho rovnou dva posedlí – a soví infekce se nakonec nevyhne ani samotnému vymítači.

fotogalerie

délka: 20 minut

Pán posílá sluhu hledat hlemýždě, neboť se doslechl o jejich údajných léčivých účincích. Sluha však neoplývá přílišnou inteligencí a hlemýždě navíc nikdy neviděl. Když tedy najde ve křoví spát příslušníka horské asketické školy mnichů „jamabuši“, který má na zádech rituální ulitu, na hlavě černou čapku a vedle hlavy část liturgického roucha, snaží se přesvědčit jej k cestě za pánem. Mnich jamabuši, pobavený sluhovou hloupostí, s cestou do pánova domu souhlasí, vymiňuje si ale, že mu sluha bude celou cestu zpívat. Sluha souhlasí. Pán domu oba najde, jak společně tančí a chce mnicha potrestat.  Mnich však používá kouzlo a ke společnému tanci se záhy přidává i pán.

Hra patří k náročnějším v repertoáru, zejména díky tanečním částem a vysoké náročnosti na timing. Proto je i japonskými profesionály řazena mezi hry vysoké obtížnosti

Venkovský šlechtic posílá sluhu Tarókadžu obstarat na večer sake. Nemá však peníze na zaplacení a u obchodníka již delší čas dluží…. Je tedy jen na Tarókadžovi, jakým způsobem, a jestli vůbec, se k soudku sake dostane… Pán navíc Tarókadžovi slíbí první ochutnávku, pokud se mu soudek opravdu podaří obstarat… Sluhova motivace uspět je tedy značná. Vypráví, tančí, zpívá, odvádí kupcovu pozornost, a doufá, že vytoužený soudek pánovi přinese, i když pro splnění nelehkého úkolu musí využít veškerý svůj důvtip a fantazii…

Dva venkovští rolníci se potkávají na cestě do hlavního města, kam míří zaplatit daně. Radost ze společného cestování jim však záhy kazí zjištění, že oba pocházejí z různých krajů, které jsou odedávna známé svou rivalitou. Obyvatel ostrova Sado je vysmíván pro své bydliště, kdy mu rolník z kraje Ečigo předhazuje, že žije v takovém zapadákově, kde „ani lišky nežijí“. To rolník ze Sado nemůže nechat jen tak a ve věci výskytu lišek na ostrově spolu uzavírají sázku. Rozsoudit se chtějí nechat finančním úředníkem v hlavním městě. Aby neprohrál, rolník ze Sado se rozhodne úředníka uplatit… Scéna „předání úplatku“ i „rozsouzení výskytu lišek“ patří mezi nejzábavnější výstupy v rámci současného repertoáru MDK.

Tarókadža se bez svolení vzdaluje pánovi ze služby a rozlícený pán se jej vydává potrestat. Tarókadža, ve snaze vyhnout se okamžitému trestu, předstírá, že není doma, a sám sebe přes dveře zapírá. Pán s druhým sluhou se tedy rozhodnou pozměnit své hlasy, ale i tuto lest Tarókadža odhalí, a i on se zapírá hlasem cizím. Zdá se však, že pozměněný Tarókadžův hlas má jistou melodii… A tak pán i oba sluhové začnou zcela přirozeně své promluvy „přes dveře“ zpívat. Hra dostává spád, rytmus zpěvů se zrychluje, až by se divák mohl skoro bát, aby se všem na jevišti snad nezačalo chtít tančit…

Ubohému rolníkovi se uprostřed zahrady pravidelně objevuje obří prašivka. Rolník, v obavách z „démonického“ původu této houby, povolá místního světce, aby zaříkáváním tuto houbu ze zahrady odstranil. Světec dorazí na místo, začne se modlit, houba se dává do pohybu a z jeviště skutečně mizí… V první chvíli to vypadá na happyend, avšak záhy se ukazuje, že to nebude s každou další světcovou modlitbou prašivky na rolníkově pozemku naopak přibývají.