Ohlas na kjógen v Českém rozhlase
…
Víte, vy, vážení posluchači, kteří se náhodou nezabýváte japonským divadlem, co je to kjógen?
Inu krátce: Komická divadelní forma, která dosáhla svého rozkvětu v polovině 14. století a v nepřerušované tradici je provozována dodnes. Je jakousi bláznivou odlehčující mezihrou, tradičně vkládanou mezi dvě hry vážného obřadního divadla nó.
Nu a tyhle podivné, zvláštní, neobvyklé, podivínské čili bizarní slovní a pohybové hříčky provozuje i báječná brněnská partička, z jejichž úst slyšíte-li vykřikovat honekawa, kučimane, susugigawa a tak dále a tak podobně, a sledujete je v nejpodivuhodnějších kimonech dovezených z japonských sekáčů, jak v bílých ponožkách v klouzavé chůzi rozehrávají na jevišti bez dekorací neskutečně nádherný bizár, řvete smíchy.
Myslím, že i Ježíš na kříži by se pousmál. Křesťané prominou, vnímám jej totiž spíše v roli celebrity než celibátu…
Z brněnského HaDivadla odcházel jsem s překvapeným zrakem, potěšeným sluchem a s rozeznělým srdcem.
Přistihl jsem se dokonce, jak v mírném předklonu vydávám do noční ulice podivné zvuky, a kolemjdoucí s americkými vlaječkami, s nimiž se vraceli z jiného bizáru, nevěřícně kroutí hlavami.
Post skriptum: Druhý den v Praze, mírně přednarozeninově a předvelikonočně ovíněn, svěsil jsem doma onen již vzpomenutý závěs po vyjmutých dveřích mezi kuchyní a obývákem, přehodil si ho přes ramena, a v ponožkách v předklonu a v klouzavé chůzi opakoval jsem chrchlavých hlasem jobikoe, šimizu, jobikoe, šimizu.
Koncem dubna pojedu do HaDivadla zhlédnout Goldflamův bizár Doma u Hitlerů. Jakou asi pakárnu zplodím pak zas doma? Nevyvěsím snad přeci jen z okna onen závěs po vyjmutých dveřích mezi kuchyní a obývákem?
Autor: Jiří Tichý